Historie kurzu instruktora lyžování

Nabídka Kurzu instruktora lyžování | sportBP

HISTORIE LYŽOVÁNÍ

Základy vzniku lyžování

Lyžování se vyvíjelo z různých forem pohybu po zasněžené krajině. Mezi předchůdce lyží patřily zejména sněžnice. Počátky lyží se datují od konce starší doby kamenné, tj. asi 10 000 let před naším letopočtem. Lyže byly dopravním prostředkem umožňujícím pohyb po zasněžených oblastech. Vyškolený lyžařský cvičitel na kurzu instruktora lyžování se v této době zatím neobjevoval. Lyže měly zamezit boření lidí při chůzi ve sněhu. O prvních náznacích se mluví v souvislosti s obalováním chodidel zvířecí koží, slámou. Vznikly různé druhy sněžnic. Postupem času se sněžnice prodlužovaly a zužovaly. Zajímavé téma pro kurz instruktorů lyžování. Takto byly vytvořeny lyže. Kde přesně se tímto způsobem vyvíjelo lyžování nelze přesně určit. Jak již bylo zmíněno, lyže sloužily jako dopravní prostředek, který byl využíván především k lovu či jiným přesunům. Důkazem jsou nákresy a rytiny z jeskyní (Oněžské jezero), dále archeologické vykopávky. Staré pozůstatky lyží se našly rovněž ve švédském Hoting. Původně sloužily ohoblované dřevěné fošny pouze k přesouvání se po sněhu z místa na místo.

Od 16. stol. máme již mnoho písemných dokladů o lyžování, a to jak ze Skandinávie, tak z Ruska, Polska, Číny, Koreje i Japonska. Podnětné téma pro instruktora lyžování kurz. Avšak nejdůležitějším spisem o severských národech a lyžování je spis Švéda, arcibiskupa z Upsaly (Švédsko) Olafa Magna. O. Magnus sepsal Dějiny severských národů ve vyhnanství z církevních důvodů, a to paradoxně v Římě. Tento spis byl prvním kvalitním seznámením Evropanů s dějinami a životem severských národů. Text knihy je doplněn i množstvím dřevorytů. Zprávy o válce na lyžích, a to mezi Švédskem a Dánskem, máme přibližně z roku 1200. Vojenské lyžování bylo prostředníkem k sportovnímu lyžování. Údajně existovaly vojenské lyžařské oddíly v Norsku od 16. stol. Lyžařský kurz s instruktorem byl v norské armádě povinný od 18. století, kde byl kurz instruktora lyžování. Součástí kurzu lyžování měly být i závody ve sjezdu, běhu na lyžích, skocích z můstku a střelbě za jízdy.

O tomto sportu máme také zmínky z Anglie, kde se lyže používaly od 16. stol. v hrabství Devonshire a také z dnešního území Slovinska, kde jsou lyže doloženy od 17. stol. Ve Slovinsku využívali lyže sedláci.

Různé typy lyží se využívaly na různých místech světa. Je možné rozlišit 3 typy:

a) severský typ lyží, který se nám dochoval i jako fosilie ze slatin, se vyznačuje nestejnou délkou lyží. Kratší byla potažená kůží a sloužila k odrazu, druhá delší se používala ke skluzu. Tato skluzná lyže dosahovala délky 3m. Dochovaly se fosílie severského typu lyží - staré 3500 – 4500 let.

b) sibiřský typ lyží , který byl kratší (do 185 cm) a obě lyže se potahovaly kůží. Používaly se na území Sibiře a Skandinávie.

c) jižní typ lyží, byly lyže krátké (asi 115-150cm), vzadu nezakulacené a povrch lyží byl hladký. Používaly se hlavně na území Ruska a dnešního Finska a Švédska.

V typologii starověkých lyží se uvádějí i bahenní lyže z jižního Švédska. K jízdě na lyžích se přibližně do 19. století používala jen jedna hůl. Její délka byla přibližně dlouhá 170 cm. Byla určena k odrazu, brzdění a sjezdu. Místo vázání byl na lyžích řemen. Zvláštní aspekt pro kurz instruktorů lyžování. Dle historických pramenů se na lyžování začíná nahlížet jako na sportovní disciplínu až v 2. polovině 19. století, kdy je Norovi Sondre Norheimovi přisuzován vynález vázání. Údajně tomu tak bylo v Norském kraji Telemarken. Technika lyžování se začíná rozvíjet a stejně je tomu tak i u lyžařského vybavení. V roce 1843 byly uspořádány první doložené lyžařské závody a uskutečnily se v Trornso v Norsku. Podnětná událost pro kurzy instruktora lyžování.

Se sportovní činností souvisí různé spolky a další organizovaná činnost. První zmínky v oblasti lyžování jsou z roku 1877, kdy v Kristiánii (dnešní Oslo) byl založen lyžařský klub.

Velkými průkopníky byl již zmíněný Sondre Nordheim (1825 - 1897, zakladatel telemarku) a bratři Hemmestveiové. V roce 1880 byla založena první lyžařská škola v Oslo, kde působili v rámci kurzů instruktoři lyžování . Kurz instruktora lyžování obohatil o zkušenosti se svěřenci a metodka lyžování se dále rozvíjela.

Velkým průkopníkem sportovního sjezdového lyžování byl instruktor lyžování F. Nansen (narozen v roce 1881). V roce 1888 absolvoval výpravu po Grónsku na lyžích

Historie lyžování v Čechách

Vývoj lyžování časově držel krok s ostatními evropskými zeměmi. V roce 1887 se datuje založení lyžařského kroužku v Praze, kde půbili instruktoři lyžování kurz. Kurz instruktora lyžování obohatil o zkušenosti z praxe se svěřenci a metodika lyžování se v ČR dále rozvíjela.. Zakladatelem byl instruktor lyžování Josef Rossler-Ořovský. Lyžařský instruktor J.R. Ořovský přivezl do Čech první lyže. Byl zakladatelem kultovního závodu na 50 km v Krkonoších. Stal se prvním lyžařem instruktorem v Čechách a pozval k nám instruktory lyžování ze severských zemí. Byl to po Skandinávii první organizovaný lyžařský spolek v Evropě s kurzy instruktorů lyžování. Josef Rossler-Ořovský byl průkopníkem českého sportu, instruktorem lyžování, sám byl zdatným sportovcem a sportovním novinářem. Josef Rossler-Ořovský stál u zrodu Československého olympijského výboru a také byl jeho významným funkcionářem. Měl podíl na tom, že v rámci II. OH roku 1900 v Paříži se uskutečnily lyžařské závody v Krkonoších. Navrhl to tehdejšímu funkcionáři olympijského výboru Pierru de Coubertin. V roce 1910 byla založena Mezinárodní komise lyžování, která se v roce 1924 změnila na mezinárodní federaci lyžování, (FIS).

Nabídka kurzu instruktora lyžování

Historie sjezdového lyžování

Sjezdové Alpské disciplíny byly uznány FIS a zařazeny do programu zimních olympijských her a světových mistrovství až v roce 1931. Od té doby se technika alpských disciplín neustále vyvíjela. Ke změnám v technice jízdy dochází v alpských zemích, kde vznikají první lyžařské školy. Mnoho lyžařských škol charakterizuje a reprezentuje určitá řada závodníků, kteří svojí jízdou, technikou a výsledky na závodech dokazují přednosti své školy. První škola zaměřená na Alpské lyžování vzniká v Alpách – lilienfeldská škola. Zakládá ji Rakušan Mathias Zdiarski. Používal se zde pluh a přívrat. Kurz instruktora lyžování této školy obohatil o zkušenosti z praxe se svěřenci a metodka lyžování se v Rakousku dále rozvíjela. Další rakouskou lyžařskou školou je "albertská" škola, pro kterou byla typická přívratná technika. Kurz instruktora lyžování zde probíhal interně. Vzniká také švýcarská škola a jejich kurz instruktora lyžování, která používá pro provádění švihů odvratu. Vyvrcholením albertské a švýcarské školy byla snožná technika.

V roce 1938 vzniká francouzská škola a její kurz instruktora lyžování, která používá snožnou techniku. Zakládá ji závodník a instruktor lyžování kurz Francouz Emil Allais po vítězství na mistrovství světa v roce 1938.

V technice francouzské školy se cvičitelé lyžování ve větší míře soustředili na práci celého těla v oblouku, na přenášení hmotnosti jezdce dopředu, na rotaci trupu a fixaci pánve. Rotace přecházela na odlehčené patky lyží poklekem. Francouzská lyžařská škola podpořila dynamiku jízdy, ke které je nutná větší fyzická kondice. Francouzská škola tedy vyvíjela rotační techniku. Kurz cvičitel lyžování této školy pojímal jako možnost si techniku vyzkoušet na běžné populaci. Základem švýcarské lyžařské školy byla také snožná technika, ale kladl se zde důraz na odlehčení lyží pohybem nahoru-dolů. Šlo o tzv. nerotační techniku. Zástupcem švýcarské lyžařské školy byl původně instruktor lyžování kurz a slavný závodník – sjezdař - Rominger.

V období druhé světové války a v poválečné době se prosazují zejména sjezdaři a instruktoři lyžování kurz zejména z Rakouska a dalších ryze alpských zemích a to jak v rozvoji techniky, tak ve výsledcích na závodech a odsunují dominující Francii.

Rakouská sjezdová technika přináší. „protiramennou kristiánií“, která je typická novým sjezdovým postojem. V momntě míjení slalomové branky jezdec uhýbá bráně vnitřním ramenem. Prakticky projíždí zády ke slalomové bráně. V tomto byla protiramenná technika rakouské školy odlišná od francouzské, kde závodník byl otočen k vnitřní tyči obličejem. Protiramenná technika posunula vývoj vpřed.

Trend v technice stále ve větší míře určuje Rakousko (Rakouští závodníci a cvičitelé lyžování kurz), kde postupem času vzniká nová alpská technika, založená na práci dolní poloviny těla pří vyjíždění oblouku. Technika je typická dynamičností a snadná točivostí bez větší ztráty rychlosti. Důležitým prvkem této nové techniky je krátký slalomový oblouk, kde kolena působí ve směru nového oblouku a vnitřní rameno je vpředu, trup je odkloněn vně oblouku. Ke stáčivému pohybu dochází v momentě nadlehčení lyží, pohybem kolen do nového oblouku. Tato technika vyloučila přenášeni rotace z ramen přes boky na nohy. Horní polovina těla vyrovnává práci nohou kompenzačními pohyby. Navázání oblouků je tedy mnohem rychlejší . Zvláštní aspekt pro kurz instruktora lyžování. Zkracuje se dráha jezdce a jízda se tím zrychluje. Potom se začne prosazovat francouzská škola a jejich kurzy pro instruktory prostřednictvím zástupců: G. Joubert a J. Vuarneí (instruktor a cvičitel lyžování kurz).

V minulých letech se polemika odehrávala zejména mezí rakouskými instruktořy lyžování kurz a francozskými instruktory lyžování kurz (cvičitelé lyžování kurz). Tyto lyžařské velmoci s velkým množstvím lyžařských škol a instruktorů lyžování kurz zastávaly odlišné techniky alspkého lyžování ve výuce . Jednalo se o provádění oblouků rotací nebo antirotací. Tento odlišný náhled na techniku probíhal na úrovni základního lyžování. Tedy mezi instruktory lyžování. Vývoj techniky lyžování pro instruktory lyžování byl spíše izolován od závodní techniky.

Historie závodního sjezdového lyžování

V rakouském Kitzbühelu se jel v r. 1905 první závod – Mistrovství Tyrol. Závody se nazývaly Rendez-Vous. Arlberg-Kandahar Rennen byl prvním velkým sjezdovým závodem, který se stal ponětem pro uznání sjezdového sportu ze strany FIS, zahájil řadu známých sjezdových soutěží v dalších letech. První FIS závod se uskutečnil roce 1929 v Zakopaném. V r. 1930 se uskutečnil sjezd a slalom v Lauberhornrennen ve Wengenu.

Přestávku v závodním lyžování představovala II. světová válka. Další vývoj závodního lyžování nastal v poválečném období. Počet organizovaných závodů začal narůstat, a to ve všech výkonnostních úrovních. Světový pohár vznikl v roce 1967.

Hvězdou lyžování byl Ingemar Stenmark ( krátce instruktor lyžování ) . V roce 1984 začal používat bočně krojené lyže.

Přelomem pro vývoj techniky s minimálním podílem smyku bylo zavedení kloubových tyčí do závodů alpského lyžování v roce 1984. Do té doby slalomáři odráželi tyč nataženou paží. Tyč sjížděla po paži od ruky na rameno a za jezdce. V kloubových brankách začali jezdci odrážet tyč vnitřním bokem, stehnem i bércem. V dnešní době odrážejí branku pohybem vnější ruky a vnitřním bércem. V roce 1985 byl zaveden závod v superobřím slalomu. Podnětná událost pro kurzy instruktora lyžování.

Do historie lyžování zasáhl i snowboarding. Boční vykrojení umožňovalo velký náklon do oblouku. Na začátku devadesátých let se objevily na trhu vykrojené lyže Elan Parabolic a od roku 1991 i Kneissl Ergo. V devadesátých letech se prosazují v závodech veteránů a dorostu. Ve World Cup se carvingové lyže ojevovaly v obřím slalomu žen. Muži ve světovém poháru začali carvingové lyže používat s větší zdrženlivostí. Na začátku závodní sezóny 1999/2000, kdy celé startovní pole žen závodilo na carvingových lyžích, se muži ve slalomu i obřím slalomu přikláněli k méně krojeným modelům. Během sezóny však i muži přešli na carvingové lyže. Toto je definitivní konec klasických dlouhých lyží ve vrcholovém sjezdovém lyžování. Zajímavé téma pro kurz instruktora lyžování.

Historie lyžařských kurzů pro instruktory lyžování

Lyžování se ve školní výchově objevilo již koncem 19. století. Lyžování bylo postupně dokonce prosazeno do školních předpisů a později se stalo součástí školních osnov. Jan Buchar byl velkým průkopníkem a instruktorem kurzů školního lyžování a významnou měrou podpořil rozvoj lyžování a zimní turistiky v Krkonoších. Působit v této oblasti začal v roce 1884 a organizoval pravidelné kurzy lyžování školních dětí na lyžích do Krkonoš. V jeho činnosti ho následovali učitelé Jodas (významný instruktor školního lyžování), Ďoubalík, Mečíř, Aleš Lyžec (významný instruktor školního lyžování), kteří kromě kurzů lyžování začali organizovat i lyžařské závody školní mládeže. V roce 1890 bylo prosazeno u školních úřadů právo nahradit tělocvik sáňkováním. Přibližně v roce 1995 let povolily školské úřady v hodinách tělesné výchovy kurzy lyžování instruktor. Lyžování se v tělesné výchově na školách postupně rozšiřovalo. Začali se organizovat spíše neformální kurzy pro instruktory školního lyžování, závody pro školy a školní lyžařské kurzy – jednodenní a vícedenní. V roce 1920 (do roku 1939) se lyžování s instruktorem stalo součástí osnov školní tělesné výchovy.

V letech 1933, 1939, 1945 se lyžování zakotvuje v osnovách škol obecných a středních. V osnovách je uvedeno jako nepovinná sezónní sportovní aktivita.

Po roce 1945 jsou upraveny osnovy lyžařského výcviku. Dochází k jejich zdokonalení. V roce 1960 vzniká dokument „Jednotná osnova tělesné výchovy“, která umožňovala propojení povinné školní tělesné výchovy s mimoškolní výchovou. V horských oblastech začaly vznikat lyžařské třídy a zájmové útvary. Organizizují se kurzy pro instruktory lyžování.

Historie a současnost instruktorských kurzů

Do rozvoje oblasti lyžování přispělo samozřejmě také vzdělávání. V době totality (do roku 1989) vzdělávání již v tomto oboru probíhalo. Organizované vzdělávání: školení lyžování, kurz instruktora lyžování, semináře tedy probíhalo v rámci tehdejších sportovních organizací. Kurz instruktora lyžování či osobního cvičitele lyžování tehdy akcí nebyl nabízenou komerčními organizacemi.

Pojmy kurzu instruktor lyžování, školení cvičitel lyžování, kurz učitele lyžování, osobní trenér lyžování či jiné podobné označení začali být známé již v době totality v tehdejším Československu. S instruktorem lyžování, tak jak ho známe v dnešní době, se začínáme setkávat na začátku 90. let., s rozvojem soukromých lyžařských škol.

Často se jednalo o instruktory lyžování nebo cvičitele lyžování, kteří v mnoha případech neměli žádnou kvalifikaci. Odborná úroveň těchto lyžařských instruktorů byla tedy velmi různorodá a závislá na konkrétním jedinci. Postupně začaly různé subjekty organizovat školení a kurzy pro instruktory lyžování , na které se mohli zájemci přihlašovat téměř bez omezení. Náročnost těchto kurzů instruktora lyžování byla velmi rozdílná. Kvalita byla také u kurzů velice různorodá. Celková úroveň kurzů lyžování se celkově zlepšila, ale jsou stále velké rozdíly. Kurz instruktora lyžování je dnes běžnou součástí vzdělání lyžařských instruktorů.

Vzdělávání

Velice důležité je kvalitní vzdělání v této oblasti nebo proškolený instruktor lyžování. V opačném případě je zde riziko špatných pohybových . Na školeních či kurzech je důležité, aby absolventi kurzu lyžování měli komplexnější náhled na aktivity v lyžařských školách. Kvalitní instruktor lyžování by měl znát nejen techniku a metodiku lyžování, ale i metodiku výuky pro různé typy svěřenců, která souvisí s poptávkou klientů lyžařských škol. Instruktor lyžování je tedy po kvalitním školení připraven na různé typy klientů, se kterými lze v praxi pracovat.

Kvalitní kurz pro instruktory lyžování pojímá jako vzdělání, které si pak nejlépe rozšíří v praxi. Opravdu nadprůměrný lyžařský instruktor kurz vnímá jako obohacení v daném oboru. Většinou méně kvalitní instruktor lyžování školení pojímá jako formální krok k získání menšího či většího výdělků.